Svědomí 2.díl

5. ledna 2011 v 20:00 | Cerolline |  Svědomí
Susan
Nemohla jsem se dočkat svých osmnáctých narozenin.Kdo by se taky netěšil? Jasně,je to spousta zařizování,musíte se postavit už na vlastní nohy ale právě to bylo tak lákavé.Bylo lákavé třeba i nudné nakupování v supermarketu ale ta volnost,to slovo se přímo rozplynulo na jazyku.Nenáviděla jsem dětský domov.Stejně jsem tu byla jen všem na obtíž takže když uteču,nikdo si toho třeba ani nevšimne.Kromě toho,za chvíli mám narozeniny takže to bude něco jako předčasná propustka z vězení.I vězení je lepší než tahle díra...

Sbalila jsem si věci a potichu se vkradla do haly ze které vedla dlouhá chodba.Musela jsem chodit opravdu tiše.Sem tam se do chodby vkradnul dým z cigaret,z některých pokojů byl slyšet hlasitý smích a i přesto,že byla noc,dům byl osvícený jako v některých velkých hračkářství.Viděla jsem je jenom z oken.Najednou jsem chtěla být jako to osmileté malé dítě které se pokaždé těšilo že si domů přinese toho velkého houpacího koně,nebo nějakého malého plyšáka.Nikdy jsem se toho ale nedočkala.Jediný důvod,proč jsem tady ještě zůstala,byla teta Jane.Vždycky při mě stála a byl to jediný hodný člověk tady.Bohužel musela pořád sepisovat nějaké papíry takže neměla moc času a jak vím,letos už se stejně chystá do důchodu.Jde tam trochu brzo ale lepší práci už nesežene a taky chápu,že pořád něco psát,nějaké nudné formuláře je už prostě k vzteku.Když jsem přeskočila branku,tak jsem se ještě naposled podívala na ten vysoký dům.Přiznám se,že mi bude opravdu chybět.Prožila jsem tu celé mé dětství.První krůčky,první úspěšné vykonání potřeby na nočníku a další věci.Spolkla jsem do sebe slzy které se mi hrnuly do tváří ale nakonec jsem se odhodlaně vydala do ulic.Nevěděla jsem kam jdu ale byla jsem opravdu šťastná.Kolem mě zpívaly ptáci,vítr nakláněl staré stromy někdy až k zemím a proplétal se mezi mými vlasy,někde se ještě svítilo a ze siluet v oknech bylo poznat,že rodiče své ratolesti marně dostávaly do postelí.Lehce jsem se usmála a ocitla se v ulici plné tmy.Najednou jsem dostala opravdový strach.Pohltila mě samota a temnota,nevěděla jsem,kde jsem a co mám dělat,byla jsem ztracená.Město už najednou nevypadalo tak vesele.Běžela jsem do blízkého parku a posadila se na lavičku.Byla strašná zima,zuby mi nepřetržitě cvakaly a já se snažila nevnímat okolí.To šlo ale těžko,zrovna když mi přímo do obličeje vletěl načervenalý papír.Ani jsem se po něm neohlédla a zahodila ho na silnici.Lehký vánek ovšem zařídil,aby se mi znovu dostal pod ruku takže jsem nakonec polevila a marně se pokoušela zjistit,co je tam napsaného.V té tmě jsem nic neviděla.Vytáhla jsem tedy svůj starý mobil který jsem v domově musela stále schovávat a snažila se rozluštit věty na papíře.

Dům k podnájmu.Elver Street 126.

Víc jsem toho už nerozluštila ale to mi stačilo.Popadla jsem tašku a zmizela pod pouliční lampou.Když jsem doběhla na místo,byla jsem už pěkně udýchaná a marně popadávala dech.Kromě toho se poprvé ozval můj žaludek s přáním něco zakousnout.Otevřela jsem malou branku a vkročila do zahrady.Kolem cesty bylo pár malých trpaslíků.Měla jsem z nich trochu strach ale pak jsem se otřepala a přikázala si,že bát se umělých postaviček a zrovna trpaslíků,je pěkně úchylný.Když jsem byla už před velkými dveřmi,na chvíli jsem váhala jestli mám zazvonit.Nebyl tam ale zvonek a žádné logické řešení,jak někoho upozornit na můj příchod mě nenapadalo takže jsem tam jen tak postávala a hrála si s kamínky které se mi připletly pod nohu.Najednou z okna někdo vystrčil hlavu:"Co tu děláš v takové zimě? Pojď do vnitř,prosím tě,"řekla tmavá postava a hned zavřela okno.Za chvíli se otevřely dveře a já zírala na obyčejnou stařenku ve věku asi sedmdesáti let."Mohla si třeba zaklepat,ale to nevadí,"vlídně se na mě usmála a já si pak uvědomila,že to by vlastně taky šlo.Možná už mi z toho mrazu zamrznul mozek."Chceš čaj,nebo kávu?"zeptala se mě když jsem si prohlížela zvláštní sošky na poličkách.Měla jich tu spoustu.Na druhé straně byly zasy divné sklenice s nějakými nazelenalými vodičkami a v přihrádce s knihami měla samé listy o přípravě různých lektvarů a o magii.Ta ženská je nejspíš cvok."Čaj už jsem měla dávno uvařený,takže tady máš.Doufám že ti máta chutná,"podala mi hrnek horkého šálku a já tiše poděkovala."To musí být Emily...ne,to těžko,podle těch čokoládových očí a krvavých rtů...to musí být Susan!"mumlala si pro sebe ale to poslední slovo-vlastně jméno-mě trochu znervóznělo."Jak víte,jak se jmenuju?"zeptala jsem se jí opatrně."Já vím spoustu věcí,zlatíčko,"utrousila tajemně a já se začínala trochu bát.Možná to byl špatný nápad jít zrovna sem."Děkuji za čaj,byl skvělý ale už musím jít,"pokusila jsem se o úsměv a položila hrnek na stůl.Už jsem se hrnula ke dveřím ale ty se se silným prásknutím zavřely.Zděšeně jsem se otočila na stařenku která ukazovala prstem na dveře a s přimhouřenýma očima něco říkala.Nějaké nesmysli.Ach jo,to je fakt skvělý,jen co vyjdu na ulici,potkám šílenou bábou která mě možná strčí do pece a bude chtít sníst.
Moje představivost se na plno rozjela a já začala panikařit.Co když je to masový vrah? Ach ne,co udělám? Pokusím se o nějaký podfuk jak si sednout na lopatu jako v té pohádce a o Jeníčkovi a Mařence? "Chceš vědět kdo jsou tvý rodiče?"podívala se na mě vážným chladným pohledem až mi mrát přejel po zádech a já opatrně couvla."Ty snad nechceš vědět jestli máš...,"nedokončila větu a najednou měla oči plné prázdnoty.Nebo spíš smutku? Vypadalo to,že v její mysli se objevila bolestivá vzpomínka.Obličej zkřivila bolestí ale pak,jako by se nic nestalo,se narovnala a řekla,jestli si nedám ještě trochu čaje.Odmítla jsem a nedůvěřivě se dívala,jak odchází do kuchyně.Musím něco udělat.Ale co? Dveře otevřít nešly a kdybych rozbila okno,pěkně bych si to slízla.Neměla jsem komu zavolat ani na mě nikdo venku nečekal.Zase mě pohltil pocit prázdnoty.
"Myslím,že jsme nezačaly zrovna nejlíp.Já jsem Vilma,"podala mi přátelsky ruku,"zapoměla jsem,že mám v troubě ještě kuře.No,tak,kde jsme to skončily? Ano,jestli nechceš vědět,zda máš sourezence,"lstivě na mě mrkla a tím mě zasáhla přímo do mého slabého místa.Vždycky jsem si přála mít sestru."Ano,chci!"vykřikla jsem ale pak jsem se zase stáhla.Nechci dát najevo svou slabost a už vůbec ne jí."Susan,nemusíš se přede mnou nijak krotit nebo potlačovat svoje city,já moc dobře vím kdo jsi.Jsi talentovaná dívka s nadpřirozenými schopnostmi.Možná,že si pod tím slovem představuješ že budeš umět lítat jen tak,když vyskočíš ze země,ale tak to není.Vyžaduje to zodpovědnost a sílu.Jsem jediná kdo ti může pomoct,jsem jediná kdo ví vše o tom,jak to je ve skutečnosti.Buď mi budeš věřit a nebo se navždy ztratíš,"kývla na mě s takovým zvláštním pohledem a já jí najednou věřila.Pevně jsem stiskla její ruku a projela mnou neuvěřitelná síla.Jako kdybych se znovu narodila.Věděla jsem,že tohle je jen začátek....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M!chelle M!chelle | Web | 5. ledna 2011 v 20:29 | Reagovat

tak,tohle popíše jen jedno jediný slovo...

Magický!!!=D

2 M!chelle M!chelle | Web | 5. ledna 2011 v 20:37 | Reagovat

strašně se těším,až se dvojčata setkají
teda jestli vůbec :-)

3 KikUsHkA_♥♥ LoWE_ ♥ KikUsHkA_♥♥ LoWE_ ♥ | Web | 6. ledna 2011 v 14:43 | Reagovat

Úžasné :-D

4 M!chelle M!chelle | Web | 6. ledna 2011 v 16:11 | Reagovat

ani nevím,xDtak pro srandu a abych věděla komu se nelíbí můj blog :-D

5 Miss-Werwolv Miss-Werwolv | 6. ledna 2011 v 16:39 | Reagovat

Halo si tam zradkyne ? :-D

6 Miss-Werwolv Miss-Werwolv | 6. ledna 2011 v 16:40 | Reagovat

dotaz č1: proc si znicila ten bozsky bozsky bozsky des ? O_O

7 Miss-Werwolv Miss-Werwolv | 6. ledna 2011 v 16:41 | Reagovat

dotaz č2: vazne veris klare (moji sestre) :-D pri predavani tech nasich darku ?

8 Miss-Werwolv Miss-Werwolv | 6. ledna 2011 v 16:43 | Reagovat

divej : krasna synchronizace tech kotatek (tak krasna bola naposled s plysakama ve vane :D) :-D

9 Qawp (Martí) SB Qawp (Martí) SB | Web | 6. ledna 2011 v 19:51 | Reagovat

No jo .. naše kóči taky někdy snědí čokoládu .. a zatim je to nezabilo. Ale jedna jí i ovoce, zeleninu a ... brmbůrky a popcorn :-P

10 Sláw :) Sláw :) | Web | 6. ledna 2011 v 20:45 | Reagovat

Ahoj, samozrejme že spravím :) Len bude to trvať :) Až tak cez víkend bude, pretože zajtra prídem večer domov a musím si robiť projekty a slohy do školy :) takže až tak v sobotu večer sa do toho pustím, nebue to vadiť? :)

11 Kaittlyn* Kaittlyn* | Web | 7. ledna 2011 v 14:44 | Reagovat

wow,super..:) a ten "konec"..:)

12 Lexi Lexi | Web | 7. ledna 2011 v 15:20 | Reagovat

Ahojky! opäť som sa dlho neozývala a ospravedlňujem sa za to. Mala som však isté nedorobené záležitosti a musela som prednastaviť poviedky a tak. Taktiež som sa opäť pustila do písania. Na blogu je práve nový rozpis poviedok. Prezri si ho, či ti vyhovuje. :D Dúfam, že budeš čítať poviedky a tiež komentovať.

13 Wiwi Wrabel - Aff ♥ Wiwi Wrabel - Aff ♥ | Web | 9. ledna 2011 v 14:15 | Reagovat

Já se tak strašně těším na druhej díl...pisej rychle :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama