Svědomí 1.díl

3. ledna 2011 v 11:00 | Cerolline |  Svědomí
Vzpomínám si přesně na ten okamžik,na tu osudnou chvíli,kdy se jedno z dvojčat poprvé rozplakalo.Dívka,která dostala jméno Emily se poprvé svýma průzračně modrýma očima podívala na svět a začala brečet.Druhé dítě s temnýma hnědýma očima bylo pojmenováno jako Susan.Su se ani nehnula,nebrečela,jen poklidně ležela na zelenkavé trávě a dívala se na svou sestru.Matka se na obě vyčerpaně usmála a pohladila Emily po tváři.Vypadaly stejně,ale hned od začátku bylo jasné,že jsou rozdílné.

Byl by to i šťastný den ale to by museli být všichni na správném místě ve správný čas.Ale to se nestalo.K vůdci vesnice,ve které se narodila dvě zdravá dvojčata a kam se neodváží vkročit cizí noha,se rychle donesla tato zpráva.Zákony jsou tu tvrdé a lidé nemilosrdní.Co mohly ale oba rodiče udělat když zrovna v tuto dobu začala Stephanie rodit? Když k nim přišel vůdce a podíval se na ty bez brané bytosti,snad se mu na chvíli pohly koutky rtů,snad se v něm projevila i lítost.Nebo se mi to jen zdálo? Mé tušení bylo správné.Jedno z dětí vzal do náruče a odnesl jej do chatky.Na listině to bylo důrazně napsané:V této vesnici NESMÍ zůstat jedno z dětí,pokud se matce narodí dvojčata a nebude to dívka s chlapcem.Otec začal hned protestovat,začal by i se všemi bojovat ale vůdce mu slíbil že jejich dítě vyroste v bezpečí a nic se mu nestane.Věděla jsem,že to nemyslí vážně takže jsem udělala osudné rozhodnutí-vzala jsem dítě k sobě a dovedla ho do dětského domova.Okamžitě jsem poznala,že je to Susan.Byla to přesně ona,tajemná dívka s plnými rudými rty.Byla zvláštní,ani nevzlykla a snažila se najít pohodlnou polohu když jsem i s ní běžela k domovu.Byl odtud několik kilometrů takže občasné zastávky byli na místě.Emily se po dvou letech šťastně vrátila domů se svými rodiči - ovšem bez sestry.Byla neklidná,věděla,že jí někdo chybí.Jako by ztratila část svého těla,své duše.Potom už jsem ani jedno z dvojčat neviděla.Snad jejich příběh skončil dobře..

***

Emily
"Zastav tady,Zoey!Naberem trochu benzínu a padáme!"okřikla jsem ji a Zo hned poslušně šlápla na brzdu."Stejně nechápu,proč chceš jet zrovna za Dereckem,on přece nepracuje jako psychiatr,"podotkla Zoey a já naštvaně kopla do kamínku na zemi."Já nejsem cvok,sakra!Prostě umím číst myšlenky,vím co se stane v budoucnosti,pořád se mi zdají sny o tom že mám dvojče no a takový nesmysli,"obhajovala jsem se ale Zo si stejně v duchu říkala že jsem padlá na hlavu."Já nejsem ani na hlavu,ani nejsem cvok.Tak jo,kdybych byla cvok a všechno si to jen vymyslela,jak bych potom věděla,že ses včera líbala s tím slizounem,protože si s Megan prohrála sázku?"řekla jsem a našpulila na ni rty."Ta slepice!A to slíbila,že to nikomu neřekne!"zasyčela Zo a vrazila pumpu od benzínu do jejího nového auta."Taky to neřekla,aspoň ne mě.A víš co ještě vím? Že ses ve školce sama ostříhala na ježka a nabarvila si vlasy na zeleno!"
"Tak teď mě fakt děsíš.Známe se přece teprve od páté a na tu příhodu s vlasama si už skoro nikdo nepamatuje,"ucukla Zo a nedůvěřivě se na mě podívala.Nakonec s lehkým záchvatem vzteku,když se snažila vrátit pumpičku zpátky,zaplatila a nastartovala auto.Nakonec jsme vyjeli na hlavní cestu a mířily k Dereckovi."Možná máš pravdu,třeba jsem fakt cvok,"zamumlala jsem zoufale a Zo špitla,že si to nemám tak brát a snažila se mě za jízdy obejmout.Při tom pokusu do nás málem vletěl náklaďák takže to už raději nezkoušela.Je to pravá kámoška a má o mě starost ale s těmito věcmi se musím vypořádat sama.Gumy při brzdění hlasitě zasyčeli a auto se s poskočením zastavilo.Stály jsme u domu Derecka a Zoey se podezřele klepala.Zo se s ním neviděla už skoro rok,od té doby,co se pohádaly.Vlastně ani nevím,kvůli čemu,ona mi to nikdy neřekla.Lehce jsem zaklepala ale i to stačilo,aby se to ozvalo po celém domě.Dereck měl  nádherný dům.Měl minimálně tři patra,kolem domu se vyjímala zahrada plná růží a okna i dveře měl pozlacené.Ta záře se mi odrážela v brýlích a nakonec dopadla na Derecka který si nás prohlížel od hlavy až k patě."Co tu chcete?"zeptal se otráveně a stále se díval na mračící se Zoey."Vidíš,nechce nás tu,takže jdeme,"rychle zareagovala Zo a málem mi při odchodu roztrhla tričko."Tebe tu klidně pustím,Emily.Ale co ona?"kývnul hlavou na Zo která si dala nasupeně ruky v bok."Zo,prosím,počkej třeba v autě,jsem hned zpět,"prosila jsem ji se svým pohledem štěněte a Zo nakonec polevila.Tohle na ni vždycky zabírá.
S úžasem jsem vkročila do místnosti poseté diamanty a drahokamy,na stěně visela velká plazmová televize,kolem bylo spoustu dekorací a váz,svíček i šperků a mnoho křesel.Dereck se s klidem posadil na pohovku a přizval mě k sobě."Tak,proč jsi sem přišla?"hned na mě vychrlil."To nemůžu navštívit starého kamaráda?"chlácholila jsem ho ale on na to neskočil."Prostě se mi poslední dobou dějí divný věci.Umím číst myšlenky,zdají se mi děsivé sny které se pak vyplní,dokonce se mi někdy stalo,že umím hýbat věcmi aniž bych se jich dotkla a taky někdy v noci slyším nějaké hlasy které volají nějaké jméno...něco jako...Suan...nebo spíš Susan."
Dereck jen přikyvoval a pak otevřel dveře,za kterými se skrývala velká,ale OPRAVDU VELKÁ knihovna.Chvíli hledal v dolních policích,chvíli to zase vypadalo že to vzdá ale nakonec chytnul jednu zaprášenou knihu,oklepal ji a vrazil mi ji do ruky.Byla pěkně těžká,měla několik stránek a ještě byla pořádně špinavá."Promiň,dlouho jsem ji nečetl,"pokrčil rameny."Bože,jak dlouho,sto let? Nepřekvapilo by mě kdyby i víc,"zakoulela jsem očima které pak dopadly na knihu pod názvem Nejrůznější magie.Co to je? Název mě tak zaujal že jsem si ho ještě dobrou chvíli prohlížela,takže Dereck se mě začal ptát,jestli jsem v pořádku.Jen jsem kývla a knihu otevřela.Bylo tam spousta vysvětlivek ale hlavně zaklínadel a někdy i vtipných,například jak podle kouzel naučit pavouka bruslit na ledě.K některým lektvarům byly potřeba třeba i vlčí játra,ovčí srdce a další nechutnosti.S odporem jsem chtěla knihu zavřít ale Dereck mi ji přetočil na poslední stránku a ukázal prstem na poslední článek."Je to ono?"zeptal se váhavě.Příznaky jsem měla úplně stejné,pár jich sice chybělo ale s tím názvem jsem si nebyla vůbec jistá.To jako že jsem Vědma? "Tu knihu si zatím nech,věř mi,budeš ji potřebovat a určitě ti v jistých chvílích i poradí,"usmál se na mě Dereck.Nejdřív jsem se ho chtěla zeptat,jestli si myslí,že jsem cvok ale on sám byl vždycky takový podivín takže to ani nemělo smysl.Můj nějak velký kamarád to nebyl ale dalo se s ním dobře kecat a taky mi často s něčím pomůže.Jen jsem mu poděkovala,na tvář mu vtiskla lehký polibek a utíkala jsem za Zoey.Ta si normálně v autě kouřila!"Hele,jsi možná plnoletá a tohle auto je k tomu ještě bez střechy ale já nesnáším kouření,to moc dobře víš!"okřikla jsem ji a cigaretu hned zahodila."A já nesnáším Derecka,"zamumlala Zoey a vyhrabala klíčky z kapsy."Od kdy vlastně kouříš?"nechápavě jsem se na ni podívala."Už nějakou dobu ale jen občas.A jestli to řekneš mojí máme tak tě..."hele,neřeknu to ani svojí mámě,jasný? Jsme přece kámošky,ne? Ale ty mi slib,že se přede mnou budeš krotit,"mrkla jsem na ni."Tak platí ale ty mi zase slib,že už tě nikdy nebudu muset vézt k Dereckovi,"využila šance a já kývla.Stejně mám za měsíc narozeniny,konečně budu mít osmnáct,budu volná a hlavně už budu mít právo řídit auto.Zo je starší a taky zkušenější takže je to vlastně perfektní kámoška.

Při příchodu domů jsem zvědavě knížku otevřela.Mamka jela na nákup a taťka byl stále v práci takže jsem vyzkoušela i pár pokusů,jak zjistit,zda jsem opravdu vědma.Vyzkoušela jsem to i na své kočce,Milce,která se ještě třepala.Milka je divný jméno pro kočku ale ona nejenom že je mohutná jako ta kráva z reklamy ale taky miluje tu čokoládu.Ale máme i divnější zvířata,například naše rybičky.Jedna z nich si myslí,že je žralok.A jak to vím? Přečetla jsem jí myšlenky.Obdivuhodné je,že ryba a kočka myslí prakticky stejně.Nažrat se a jít spát,je jejich nejlepší heslo.Všechny věci a pokusy na mě perfektně seděly.Ještě chvíli jsem zmateně poléhavala na pohovce s knihou v ruce ale pak jsem dostala neuvěřitelnou chuť na brambůrky.Přitom je nesnáším.Možná že to taky patří do těch příznaků vědmy.V knize to ale nepíšou,takže se budu muset spokojit s tím,že se mi zase mění chutě.Ach jo..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KikUsHkA_♥♥ LoWE_ ♥ KikUsHkA_♥♥ LoWE_ ♥ | Web | 3. ledna 2011 v 16:51 | Reagovat

Moc hezký příběh, píšeš úžasně...

2 Kaittlyn* Kaittlyn* | Web | 3. ledna 2011 v 17:20 | Reagovat

Pěkný příběh..! :)

3 Wiwi Wrabel - Aff ♥ Wiwi Wrabel - Aff ♥ | Web | 3. ledna 2011 v 19:01 | Reagovat

:D Prý že si myslí, že je žralok :D:D:D:D No jeej :D Ten příběh je úžasný, úplně jsem se do něj začetla :) Moc se těším až napíšeš další díl :) Strašně se mi líbí tvůj styl psaní :)

4 Iws & Niks Iws & Niks | Web | 3. ledna 2011 v 19:05 | Reagovat

Ahojky.Krásny príbeh :-D  :-D máš velký talent..no my sa tešíme na dalšieu čast :-D  :-D

5 GaBuSzKa GaBuSzKa | Web | 3. ledna 2011 v 19:46 | Reagovat

To je písmenek :D  :D

6 Teryii - ♥SB♥ Teryii - ♥SB♥ | Web | 4. ledna 2011 v 8:52 | Reagovat

Ahojky :-)
Ako sa máš? Ja sa mám celkom fajn.. Idem v stredu na lyžovačku a teraz som u naj kamoša :-P Je tu sranda :-D Dúfam že lyžovačka bude fajn, pretože rovno v piatok má pršať.. :-? No netrafí ma? :D
Ale hádam sa vyčasí :-P
A ako prázdninuješ ty? :-D
Teryii ♥

7 zuzik zuzik | Web | 4. ledna 2011 v 14:21 | Reagovat

super :-)

8 Qawp (Martí) SB Qawp (Martí) SB | Web | 6. ledna 2011 v 14:58 | Reagovat

Moc se mi líbí ;-) fakt super ... i když mám pořád nejradši Touhu po krvi :-D Ale víš že kočky neumí čokoládu ztrávit a tak by je i malý množství otrávilo :-?  To jen tak , promin :D

9 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 12. ledna 2011 v 12:13 | Reagovat

Čauky, je to tu fajne.

10 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 27. června 2011 v 17:10 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama